Běsně, politicky a intimně: na Holostok se po třech letech vrací písničkář Cermaque

Naposledy si český básník, režisér a písničkář Jakub Čermák aka Cermaque z návěsu v Holostřevech zahrál v roce 2016. Na festival se teď vrací s dvěma novými deskami a další nominací na hudební cenu Anděl. Co se za těch pár let změnilo a proč podepsal výjimku k smlouvě s OSA? Na to i mnohem víc odpovídal Cermaque v krátkém předholostočím rozhovoru.

holo16 (4)
Cermaque na Holostoku 2016.

Pamatujete si ještě první hraní na Holostoku? Co vám utkvělo v paměti?

Pamatuju, kromě koncertu jsme s mou tehdejší ženou i promítali dokument na půdě fary, po kterém následovala domácká diskuze v jedné z menších místností. Na Holostoku mě moc těšila ta všeobecná vzájemnost a pospolitost, odvozená od celoročního komunitního života kolem fary. Samotná fara i přilehlý kostel má navíc veliký genius loci.

Hraje se vám líp v klubu, nebo venku pod širým nebem?

Pod širým nebem se rád toulám, ale koncertuju radši v menších uzavřených prostorách, kde můžu být lépe přítomný s dalšími účastníky té zvláštní situace, kterou každý koncert je. Ideálně hraju rád akusticky, abych mohl podle svého zacházet s prostorem a dynamikou. Ale někdy se ten pocit intimity podaří dosáhnout i v otevřených prostranstvích, to je vždycky výzva a vzácnej, kouzelnej okamžik, když se to povede.

Letos se na návěs do Holostřev vracíte. Co se za tu dobu od posledního vystoupení na Holostoku změnilo?

Je čím dál větší sucho a vyhynuly desetitisíce živočišných a rostlinných druhů.

Mnozí vás znají jako muzikanta, to ale není váš kompletní záběr. Na čem mimo vlastní hudební tvorbu pracujete?

Profesně se nejvíce věnuju videím, teď především pro Knihovnu Václava Havla, kde mám tu čest a radost pracovat od loňského léta. Občas udělám nějaký videoklip pro spřízněné hudebníky. A taky zvolna stříhám dokument o loňské cestě kapely Už jsme doma za polární kruh. Ale v autorské tvorbě zrovna spíš stagnuju, rozhlížím se.

Na bandzone svou tvorbu popisujete jako „běsné, politické i intimní písně”. Byly vždycky politické, nebo došlo v určitý moment k nějakému zlomu?

Politické, respektive nějak angažované písničky mám na všech svých devíti albech, už to debutové se jmenovalo Krajiny bez rytíře podle titulního songu, který byl o úpadcích hodnot a devastaci krajiny.

Nejvíc se takových angažovaných skladeb shromáždilo na tematickém albu Neboj, kterým jsem se chtěl hlavně vymezit vůči vzmáhající se xenofobii a předpojatému strachu v české společnosti. Následující deska Teorie dospělosti pak spadá spíše do popisky běsné a intimní”. Celkově se v posledních letech snažím obracet spíš do sebe a ke konkrétním vztahům. Zpívám o tom v jedné rozepsané věci: Jestli mi má srdce puknout / ať je to vděkem, ne vztekem.”

Před dvěma roky jste podepsal výjimku k smlouvě s OSA, která vaše koncerty vyjímá z její kolektivní správy, což znamená, že se na vaše koncerty nevztahují poplatky OSA. Proč jste se k tomuhle kroku rozhodl?

Spousta pořadatelů koncertů nezávislé hudby má s OSA špatné zkušenosti. Minimální povinné poplatky za pořádání koncertu, třeba i při účasti pár lidí a při dobrovolném vstupném, mi přijdou absurdní a vím, že jsou pro pořadatele silně demotivující. A protože si pořadatelů moc vážím a jsem rád, že nenechávají českou kulturní krajinu zhynout na souchotě, které se povětšinou ozývají z komerčních rádií, odměn z OSA za koncertní hraní mých písní jsem se zřekl. To bylo to nejmenší, co jsem pro pořadatele mohl udělat.

Jak to jen trochu jde, měl by vůbec člověk z mezilidského kontaktu úředničinu vymýtit. Byrokracie by měla být efektivním nástrojem ke správě společnosti, ale většinou je to jen otravný plevel, projevující se navíc (jako ostatně zlo vždycky) i esteticky – zcela nelidským, nesmyslným jazykem, úřednickou neřečí, spoustou zbytečně vytištěných papírů a secvaknutých sponek.

Holo tým

 

Mezi hravostí a naléhavostí: do Holostřev přijedou něco něco

Jsou vám tihle dva hudebníci povědomí? Možná si je pamatuje z loňského Holostoku, kdy  každý vystupoval v jiný den a s jiným hudebním uskupením. Kapelu něco něco totiž tvoří Alžběta Trusinová (Neřvi mi do ucha) a Tomáš Tkáč (Pris). Na tuhle weird-popovou dvojici se můžete těšit v sobotu 22. června.a0185253720_10Jejich hudební svět se skládá z lo-fi samplů a analogových syntezátorů doplněných akustickými nástroji.

Žánrově plynule přechází od barevného weird-popu přes potemnělou elektroniku až ke špinavým tanečním plochám.

Stejně jako kmitá nálada hudebního projevu, tak se i jejich české texty pohybují na rozmezí od hravosti až po naléhavost.

Přesvědčit se můžete sami: 

 

Těšíte se? My moc!

Holo tým

 

 

Holostok oslaví 19. narozeniny

I když se to zdá nám samým neuvěřitelné, areál barokní fary v Holostřevech v předposlední červnový víkend ožije hudbou a divadlem už podevatenácté. Holostok 2019 se koná od 21. do 23. června a máte se rozhodně na co těšit. 

35671523_1813488988726856_6929903970882158592_o

Tak jako každý rok, i letos pro vás tým organizátorů připravil jedinečný program, který odstartuje pátečními koncerty a skončí nedělní dopolední bohoslužbou plus. Přijedou interpreti ze všech různých koutů Česka a přivezou barvitý mix žánrů. V sobotu se navíc můžete těšit na divadelní představení, scénické čtení i novinku v programu: slam poetry. 

Jak to ale všechno před mnoha lety začalo? „Vypustili jsme z názvu „c“, aby nepřipomínal božkovskou likérku, trochu krkolomně začali říkat, že jde o HOLOStřevský SouTOK, pozvali rockery a další takový a náš festival začal žít. Bylo těsně před koncem tisíciletí, holostřevská fara byla ještě celá rozbitá a těšila se na pomoc.“ 

A takhle vznikla tradice, která trvá až dodnes. Vzpomínáte si ještě na první ročníky? Přikládáme pár fotek pro oživení paměti.

Holo tým

Krabi na Holostoku: progresivní rock s nádechem jazzu

Kapela Holy Crab míří na holostočí pódium (rozuměj návěs). Na tuhle svěží sestavu, která se začala v Plzni formovat v loňském roce a která se pohybuje na pomezí progresivního rocku a psychedelie, se můžete těšit na Holostoku 2019 v sobotu 22. června. 

54255649_843690122643134_8882467713633484800_o.jpg
Foto: Holy Crab

Kapela se v lednu 2019 na pódiích nejrůznějších klubů a barů představila jako pětice hudebníků. Z původních členů, kteří formaci tvořili od samých počátků v roce 2018, jsou to kytarista Jan Doksanský a Jan Bukovjan, který hraje dechy.

Základem je sehraná rytmická sekce bicí, na které hraje Matěj Šolc, a baskytary Marka Soboty. Vše pak doplňují klávesy Viktora Eberleho, který tak dodává uskupení jazzový nádech.

Hudba pohybující se na pomezí progresivního rocku a psychedelie je doprovázena vizuální produkcí šitou na míru. V únoru se uskutečnilo nahrávání singlu, který si můžete poslechnout níže.

Těšíte se?

Holo tým

Úder poezií do Holostoku!

Úderná poezie, tak nějak by se dal volně přeložit anglický výraz slam poetry. Tato specifická umělecká disciplína dostává svému jménu a v poslední době proráží na stále více pódií po celém Česku – zejména do srdcí a hlav diváků, kteří se pod nimi shromažďují také v rostoucích číslech. Holostok nezůstane pozadu a letos prvně ve své historii zařadí toto slovní žonglérství na svůj program.

55788331_276834786543099_2386451707044298752_n
Ivan Krejza (Slam poetry CZ)

Přes rostoucí počty performerů i diváků slamu (jak se slam poetry zkráceně říká), neexistuje mezi nimi obecně uznávané definice toho, co slam vlastně je. Nezbývá, než se tedy podívat na to, odkud se slam vzal, jak probíhá a zkusit si vlastní obrázek namalovat sami.

Slam se poprvé objevil v Chicagu v 80. letech minulého století. Slamová poezie tehdy nabízela alternativu ke klasickému autorskému čtení a tento atribut si podržela dodnes. Zatímco v autorském čtení je interakce publika s umělcem v zásadě minimální a v zásadě nežádoucí, ve slam poetry se divák stává přímým účastníkem a jakýmsi spoluautorem celého vznikajícího díla. To se projevuje nejen reakcemi během jednotlivých výstupů, kde může obecenstvo dělat cokoliv od souhlasného tleskání a smíchu po naštvané bučení a odpalování smrtících projektilů země-země, ale zejména bodovým hodnocením všech vystupujících. Náhodně vybraná porota totiž na konci každého výstupu polechtá či podřízne ego slamera, když mu přidělí body na škále 1-10. Slam poetry je tedy vždy bojem do posledního dechu a posledního slova.

Stejně jako válka má svoje Ženevské konvence, má i slam poetry několik pravidel, která by měli slameři dodržovat. 1. časový limit – toto pravidlo je ale vyžadováno jen zřídka zejména na mistrovství ČR (limit 3 minuty) a dalších větších akcích. 2. zákaz rekvizit a kostýmů – pokud slamer přijde oblečený divně, pravděpodobně tak chodí pořád. 3.  pravidlo autorství – text, který vystupující prezentuje by měl být pouze jeho, ať už je připravený či improvizovaný.

V limitech těchto pravidel se mohou vystupující o přízeň poroty ucházet jakkoliv. Někteří jsou spíše humorní, jiní zase poetičtí nebo mluví ke společenským tématům, často se jednotlivé roviny prolínají. Slam se také může a nemusí rýmovat, vyskytují se i slamy například ve formě dopisu či reklamního spotu. Konečný verdikt je vždy na straně diváka.

V našich krajích se slam začal objevovat až na začátku třetího tisíciletí našeho letopočtu a zpočátku byl spíše okrajovou záležitostí. Postupně ale nabíral na popularitě a zejména v posledních letech roste komunita návštěvníků i vystupujících.

Je tedy dost možné, že se i ve vašem okolí vyskytuje někdo, kdo na slamy rád chodí nebo dokonce vystupuje. Po letošním Holostoku budete konečně chápat, z čeho je tak nadšený/á a pevně věříme, že budete také.

Těšíme se!
Holo tým

 

 

 

Slunovratovy paprsky se vrací na festival Holostok: v jiném stavu

Uskupení Slunovratovy paprsky o sobě říká, že v průběhu své existence prošlo čtyřmi významnými kvazistacionárními stavy – paleocerebellární guanosindifosfát, syndrom kontinuální reminiscence či prostor diskrétní anticipace. Na ten současný – Slunovratovy paprsky aneb kongruence indukovaná homomorfismem, se můžete těšit v sobotu 22. června 2019 na Holostoku.

3gRZ9kN5KE5IgjMgfJvtb_8TbLKK2bWc
Slunovratovy paprsky/Bandzone.cz

Někteří z vás si možná Slunovratovy paprsky pamatují už z minulosti, na Holostoku totiž nebudou hrát poprvé. Jak ale muzikanti na Bandzone píší, nastal nový stav a s ním přišla i nová tvorba. V loňském roce Slunovratovy paprsky vydaly nové album SLOVO, jež si můžete poslechnout níže a navnadit se tak na tón holostočí sobotní noci.

Původně jsme chtěli kapelu představit vlastními slovy, biografii ale mají napsanou tak hezky, že jsme se namísto dalšího psaní rozhodli jen podělit o to, co už dávno stojí na jejich Bandzone profilu, kde najdete novinky i další podrobnosti o kapele.

Biografie

“Jedno dne na sklonku minulého tisíciletí se schází u menhiru Zennir tři hoši. Po náhlém, nečekaném kolektivním osvícení provádí následující operace; odmocněním součtu třetích mocnin jejich věků sečtených s jejich výškami v metrech a odečtením dat zimního a letního slunovratu dostávají po speciálním normování jisté zeměpisné souřadnice. Neváhajíce ani chvilku, vydávají se ihned na toto místo.

Zde, v odlehlých horách, nalézají kmen Gekemu, jejž tvoří výhradně černoši s asijskými rysy. Šaman kmene jim svěřuje hluboké tajemství vesmíru a několik svitků posvátných textů s tím, že je potřeba poselství vymírajícího kmene zachovat a šířit po celém světě.

dM6HlvDPHt35BTt87iVD4Uk05E0gi14v

Protože hoši nenalézají vhodnějšího způsobu, jak učinit starému šamanovi po vůli, rozhodují se pro založení hudební skupiny. Po mnohaletém vyčerpávajícím studiu jazyka gekemu kmene Gekemu a jejich náboženství nazývaného gekemu skládají první skladbu s názvem Gekemu. Tato píseň vstupuje do západních hitparád a vede po nevídaně dlouhou dobu první místa prestižních žebříčků populární hudby, v důsledku čehož se ke kultu kmene Gekemu hlásí stále víc a víc následovníků.

Po tvrdé odvetné akci ze strany katolických radikálů, jejichž píseň Ave Maria byla skupinou sesazena z prvního na druhé místo, jsou písně z rádií staženy a papež Benedikt XVI. vyhlašuje svatou válku proti této „novodobé herezi“. Přívrženci nového náboženství gekemu, hlasajícího mír mezi národy a porozumění mezi veškerenstvem tohoto vesmíru, jsou perzekvováni a nuceni uchýlit se do anonymity a k životu v diasporách.

Na počátku třetího tisíciletí ve vlně nastupujícího všeobecného liberalismu dochází díky misijní činnosti skalních přívrženců k postupnému opětovnému rozšiřování kultu gekemu. Média, pod vlivem různých náboženských lobbistů, šíří jednohlasně propagandu, jejímž předmětem je nedůležitost a bezvýznamnost tohoto hnutí, leč vzdor tomu kult gekemu začíná všem světovým náboženstvím nejen konkurovat, ale mnohá z nich co do četnosti vyznavačů i předčí.

Tak to bylo, tak to je. Tato fakta, nezměněná a pravdivá, nechť jsou šířena každým dobrým člověkem na této zemi.”

Bandzone profil Slunovratových paprsků

Těšíme se! Těšíte se?
Holo tým

Když se spojí Francie a Česko: představujeme Les Gars d’en Bas

Čtyři muzikanti, dvě národnosti, jedno hudební uskupení, ve kterém se mísí nejrůznější hudební vlivy. I tak by se dala popsat další kapela, která vystoupí na Holostoku 2019 – Les Gars d’en Bas.

59f7ee_9ee5ee7134cc49baac920842d3ab9ed4
Les Gars d’en Bas

Na tuhle směs šansonu, swingu, jazzu, bluesu a mnoho dalšího se můžete těšit v pátek večer, 21. června. Jak o sobě sami říkají, velký vliv na jejich tvorbu má zejména cestování.

Už hráli na stovkách pódií a mnoha ulicích – od Švédska a Itálie, přes Bretaň až po Turecko. V karavanu společně procestovali tisíce kilometrů, během nichž sbírali hudební inspiraci.

“A tak tohle časem prověřené manželství kontrabasu, kytar, akordeonu, klarinetu a saxofonu pokračuje na své slavné cestě skrze historii a světové ulice, hospody, kavárny a taneční parkety,” stojí na webu kapely, která v červnu docestuje až do Holostřev.

Těšíme se!  

Holo tým