Psí oči na Holostoku: multižánrová fúze, kde prim hraje kapela jako celek

14876438_1173660242701743_1415694875057954913_o
Foto: Facebook kapely Psí oči

Psí oči je název kapely, která ráda experimentuje a překvapuje. Parta dlouholetých přátel z Plzně se snaží přiblížit publiku to, co cítí při společném skládání vlastní tvorby – kromě svých nástrojů si na nic nehrají, jak sami říkají. Na Holostoku 2019 se na ně můžete těšit v pátek, 21. června – letošní ročník odstartují.

Muzikanti z kapely Psí oči čerpají inspiraci od básníků i ze svých osobních příběhů. Každý člen má trochu odlišný přístup k hudbě, a o to barvitější je psooční paleta stylů a forem.

Energická multižánrová fúze, kde prim nehraje kytara, klavír ani housle, ale kapela jako celek.

Poslechněte sami na jejich Bandzone profilu. 

Holo tým

 

Ze Stříbrné Skalice do Holostřev: v pátek v noci vystoupí Člověk krve

Člověk krve, vlastním jménem Jan Senft, je označován za vycházející hvězdu české písničkářské scény i překvapení z České Skalice. Na Holostoku 2019 se představí s kytarou a svými čarokrásnými texty v pátek v noci, 21. června.

tumblr_inline_p4kmrcYrXC1vc0o7l_500

“…působivě spojuje nesmělé intimní přiznání se silnou výpovědí o vlastní generaci. Jeho texty jsou směsí bohatých básnických obrazů, do kterých na místech prosakují trefné popisy každodenní reality. Svou hudbou plynule navazuje na to nejlepší z tradice zahraničního i českého písničkářství, všechny své vlivy však dokáže přirozeně přetavit do zcela svébytného a originálního vesmíru,” napsali o Člověku krve v Klubu Leitnerova a my se nemůžeme dočkat, až se o tom sami naživo přesvědčíte.

Část tvorby si můžete už teď poslechnout na odkazu níže.

Těšíte se? My ano.

Holo tým

 

Běsně, politicky a intimně: na Holostok se po třech letech vrací písničkář Cermaque

Naposledy si český básník, režisér a písničkář Jakub Čermák aka Cermaque z návěsu v Holostřevech zahrál v roce 2016. Na festival se teď vrací s dvěma novými deskami a další nominací na hudební cenu Anděl. Co se za těch pár let změnilo a proč podepsal výjimku k smlouvě s OSA? Na to i mnohem víc odpovídal Cermaque v krátkém předholostočím rozhovoru.

holo16 (4)
Cermaque na Holostoku 2016.

Pamatujete si ještě první hraní na Holostoku? Co vám utkvělo v paměti?

Pamatuju, kromě koncertu jsme s mou tehdejší ženou i promítali dokument na půdě fary, po kterém následovala domácká diskuze v jedné z menších místností. Na Holostoku mě moc těšila ta všeobecná vzájemnost a pospolitost, odvozená od celoročního komunitního života kolem fary. Samotná fara i přilehlý kostel má navíc veliký genius loci.

Hraje se vám líp v klubu, nebo venku pod širým nebem?

Pod širým nebem se rád toulám, ale koncertuju radši v menších uzavřených prostorách, kde můžu být lépe přítomný s dalšími účastníky té zvláštní situace, kterou každý koncert je. Ideálně hraju rád akusticky, abych mohl podle svého zacházet s prostorem a dynamikou. Ale někdy se ten pocit intimity podaří dosáhnout i v otevřených prostranstvích, to je vždycky výzva a vzácnej, kouzelnej okamžik, když se to povede.

Letos se na návěs do Holostřev vracíte. Co se za tu dobu od posledního vystoupení na Holostoku změnilo?

Je čím dál větší sucho a vyhynuly desetitisíce živočišných a rostlinných druhů.

Mnozí vás znají jako muzikanta, to ale není váš kompletní záběr. Na čem mimo vlastní hudební tvorbu pracujete?

Profesně se nejvíce věnuju videím, teď především pro Knihovnu Václava Havla, kde mám tu čest a radost pracovat od loňského léta. Občas udělám nějaký videoklip pro spřízněné hudebníky. A taky zvolna stříhám dokument o loňské cestě kapely Už jsme doma za polární kruh. Ale v autorské tvorbě zrovna spíš stagnuju, rozhlížím se.

Na bandzone svou tvorbu popisujete jako „běsné, politické i intimní písně”. Byly vždycky politické, nebo došlo v určitý moment k nějakému zlomu?

Politické, respektive nějak angažované písničky mám na všech svých devíti albech, už to debutové se jmenovalo Krajiny bez rytíře podle titulního songu, který byl o úpadcích hodnot a devastaci krajiny.

Nejvíc se takových angažovaných skladeb shromáždilo na tematickém albu Neboj, kterým jsem se chtěl hlavně vymezit vůči vzmáhající se xenofobii a předpojatému strachu v české společnosti. Následující deska Teorie dospělosti pak spadá spíše do popisky běsné a intimní”. Celkově se v posledních letech snažím obracet spíš do sebe a ke konkrétním vztahům. Zpívám o tom v jedné rozepsané věci: Jestli mi má srdce puknout / ať je to vděkem, ne vztekem.”

Před dvěma roky jste podepsal výjimku k smlouvě s OSA, která vaše koncerty vyjímá z její kolektivní správy, což znamená, že se na vaše koncerty nevztahují poplatky OSA. Proč jste se k tomuhle kroku rozhodl?

Spousta pořadatelů koncertů nezávislé hudby má s OSA špatné zkušenosti. Minimální povinné poplatky za pořádání koncertu, třeba i při účasti pár lidí a při dobrovolném vstupném, mi přijdou absurdní a vím, že jsou pro pořadatele silně demotivující. A protože si pořadatelů moc vážím a jsem rád, že nenechávají českou kulturní krajinu zhynout na souchotě, které se povětšinou ozývají z komerčních rádií, odměn z OSA za koncertní hraní mých písní jsem se zřekl. To bylo to nejmenší, co jsem pro pořadatele mohl udělat.

Jak to jen trochu jde, měl by vůbec člověk z mezilidského kontaktu úředničinu vymýtit. Byrokracie by měla být efektivním nástrojem ke správě společnosti, ale většinou je to jen otravný plevel, projevující se navíc (jako ostatně zlo vždycky) i esteticky – zcela nelidským, nesmyslným jazykem, úřednickou neřečí, spoustou zbytečně vytištěných papírů a secvaknutých sponek.

Holo tým

 

Mezi hravostí a naléhavostí: do Holostřev přijedou něco něco

Jsou vám tihle dva hudebníci povědomí? Možná si je pamatuje z loňského Holostoku, kdy  každý vystupoval v jiný den a s jiným hudebním uskupením. Kapelu něco něco totiž tvoří Alžběta Trusinová (Neřvi mi do ucha) a Tomáš Tkáč (Pris). Na tuhle weird-popovou dvojici se můžete těšit v sobotu 22. června.a0185253720_10Jejich hudební svět se skládá z lo-fi samplů a analogových syntezátorů doplněných akustickými nástroji.

Žánrově plynule přechází od barevného weird-popu přes potemnělou elektroniku až ke špinavým tanečním plochám.

Stejně jako kmitá nálada hudebního projevu, tak se i jejich české texty pohybují na rozmezí od hravosti až po naléhavost.

Přesvědčit se můžete sami: 

 

Těšíte se? My moc!

Holo tým

 

 

Holostok oslaví 19. narozeniny

I když se to zdá nám samým neuvěřitelné, areál barokní fary v Holostřevech v předposlední červnový víkend ožije hudbou a divadlem už podevatenácté. Holostok 2019 se koná od 21. do 23. června a máte se rozhodně na co těšit. 

35671523_1813488988726856_6929903970882158592_o

Tak jako každý rok, i letos pro vás tým organizátorů připravil jedinečný program, který odstartuje pátečními koncerty a skončí nedělní dopolední bohoslužbou plus. Přijedou interpreti ze všech různých koutů Česka a přivezou barvitý mix žánrů. V sobotu se navíc můžete těšit na divadelní představení, scénické čtení i novinku v programu: slam poetry. 

Jak to ale všechno před mnoha lety začalo? „Vypustili jsme z názvu „c“, aby nepřipomínal božkovskou likérku, trochu krkolomně začali říkat, že jde o HOLOStřevský SouTOK, pozvali rockery a další takový a náš festival začal žít. Bylo těsně před koncem tisíciletí, holostřevská fara byla ještě celá rozbitá a těšila se na pomoc.“ 

A takhle vznikla tradice, která trvá až dodnes. Vzpomínáte si ještě na první ročníky? Přikládáme pár fotek pro oživení paměti.

Holo tým

Krabi na Holostoku: progresivní rock s nádechem jazzu

Kapela Holy Crab míří na holostočí pódium (rozuměj návěs). Na tuhle svěží sestavu, která se začala v Plzni formovat v loňském roce a která se pohybuje na pomezí progresivního rocku a psychedelie, se můžete těšit na Holostoku 2019 v sobotu 22. června. 

54255649_843690122643134_8882467713633484800_o.jpg
Foto: Holy Crab

Kapela se v lednu 2019 na pódiích nejrůznějších klubů a barů představila jako pětice hudebníků. Z původních členů, kteří formaci tvořili od samých počátků v roce 2018, jsou to kytarista Jan Doksanský a Jan Bukovjan, který hraje dechy.

Základem je sehraná rytmická sekce bicí, na které hraje Matěj Šolc, a baskytary Marka Soboty. Vše pak doplňují klávesy Viktora Eberleho, který tak dodává uskupení jazzový nádech.

Hudba pohybující se na pomezí progresivního rocku a psychedelie je doprovázena vizuální produkcí šitou na míru. V únoru se uskutečnilo nahrávání singlu, který si můžete poslechnout níže.

Těšíte se?

Holo tým

Úder poezií do Holostoku!

Úderná poezie, tak nějak by se dal volně přeložit anglický výraz slam poetry. Tato specifická umělecká disciplína dostává svému jménu a v poslední době proráží na stále více pódií po celém Česku – zejména do srdcí a hlav diváků, kteří se pod nimi shromažďují také v rostoucích číslech. Holostok nezůstane pozadu a letos prvně ve své historii zařadí toto slovní žonglérství na svůj program.

55788331_276834786543099_2386451707044298752_n
Ivan Krejza (Slam poetry CZ)

Přes rostoucí počty performerů i diváků slamu (jak se slam poetry zkráceně říká), neexistuje mezi nimi obecně uznávané definice toho, co slam vlastně je. Nezbývá, než se tedy podívat na to, odkud se slam vzal, jak probíhá a zkusit si vlastní obrázek namalovat sami.

Slam se poprvé objevil v Chicagu v 80. letech minulého století. Slamová poezie tehdy nabízela alternativu ke klasickému autorskému čtení a tento atribut si podržela dodnes. Zatímco v autorském čtení je interakce publika s umělcem v zásadě minimální a v zásadě nežádoucí, ve slam poetry se divák stává přímým účastníkem a jakýmsi spoluautorem celého vznikajícího díla. To se projevuje nejen reakcemi během jednotlivých výstupů, kde může obecenstvo dělat cokoliv od souhlasného tleskání a smíchu po naštvané bučení a odpalování smrtících projektilů země-země, ale zejména bodovým hodnocením všech vystupujících. Náhodně vybraná porota totiž na konci každého výstupu polechtá či podřízne ego slamera, když mu přidělí body na škále 1-10. Slam poetry je tedy vždy bojem do posledního dechu a posledního slova.

Stejně jako válka má svoje Ženevské konvence, má i slam poetry několik pravidel, která by měli slameři dodržovat. 1. časový limit – toto pravidlo je ale vyžadováno jen zřídka zejména na mistrovství ČR (limit 3 minuty) a dalších větších akcích. 2. zákaz rekvizit a kostýmů – pokud slamer přijde oblečený divně, pravděpodobně tak chodí pořád. 3.  pravidlo autorství – text, který vystupující prezentuje by měl být pouze jeho, ať už je připravený či improvizovaný.

V limitech těchto pravidel se mohou vystupující o přízeň poroty ucházet jakkoliv. Někteří jsou spíše humorní, jiní zase poetičtí nebo mluví ke společenským tématům, často se jednotlivé roviny prolínají. Slam se také může a nemusí rýmovat, vyskytují se i slamy například ve formě dopisu či reklamního spotu. Konečný verdikt je vždy na straně diváka.

V našich krajích se slam začal objevovat až na začátku třetího tisíciletí našeho letopočtu a zpočátku byl spíše okrajovou záležitostí. Postupně ale nabíral na popularitě a zejména v posledních letech roste komunita návštěvníků i vystupujících.

Je tedy dost možné, že se i ve vašem okolí vyskytuje někdo, kdo na slamy rád chodí nebo dokonce vystupuje. Po letošním Holostoku budete konečně chápat, z čeho je tak nadšený/á a pevně věříme, že budete také.

Těšíme se!
Holo tým